Miluju kávu

... a s radostí si ji vychutnám několikrát denně. U milé Matyldy & Huga na blogu, jsem vyhrála balíček zajímávých kafíček od Drip It. Když jsem ho přebírala od pošťáka, byla jsem hrozně natěšená, jak to vlastně celé funguje. A funguje to báječně.


Tyhle tři kafíčkové pytlíky jsem si hodně oblíbila. Uvnitř ukrývají 100% Arabicu a každá je úplně jiná. Nepovažuji se za buhví jakého znalce kávy, ale chutnala mi moc a mě jen tak nějaká nechutná.


Na výběr jsou druhy Colombia (ranní probuzení), Nicaragua (čokoládová) a Venezia Blend (jemná). A co teprve ta příprava. Je to super zábavné a praktické. Odtrhneš, nasadíš na hrnek, zaleješ, odpad hned vyhodíš a už jen vychutnáváš.


S Drip Item můžete mít svou oblíbenou překapávanou kávu i tam, kde vás místní káva neuspokojí. A s námi určitě obrazí i všechny dovolené, protože u mě bez dobré kávy nezačíná den.


Na mě čekal v balíčku i osobní vzkaz od M&H, který mi to první kafe od Drip Itu ještě víc zpříjemnil.



Jak začíná váš den a jakou kávu máte nejraději vy? :-)



Recenze fotoknihy Saal Digital

Zkoušeli jste někdy vytvořit fotoknihu? Já ano, několikrát, na různých místech a nikdy se mi to moc nelíbilo. Na kvalitu tištěných fotografií jsem pes a neřekla bych, že jsou to vysoké nároky. Ale za ty roky, co nechávám fotky tisknout, už mám celkem přehled o tom, co by měla fotka splňovat, aby byla podle mých představ.

Před časem jsem dostala možnost si vyzkoušet vytvoření fotoknihy pro fotografy v rámci akce společnosti Saal Digital. Přesto, že vytváření knihy má ještě své mouchy, je to jedna z kvalitnějších fotoknih, kterou jsem dostala do ruky.


Celá vazba je opravdu povedená. Vybrala jsem si tvrdé lesklé desky a celou knihu v lesku. Jako velké plus beru, že můžete mít knihu absolutně bez reklamy, i té nejmenší, a za tohle jsem moc vděčná, protože to na trhu s fotoknihami vážně chybělo. Vybrala jsem pro vytvoření knihy pár našich rodinných fotografií a knihou už listovala celá rodina. Stránky i tak zůstavají neohmatané a neponičené, vazba celá a nepopraskaná.



Ovládání programu pro odeslání fotoknihy do tisku je vcelku snadné. Problém jsem zaznamenala, jen pokud jsem chtěla, aby na sebe stránky v prostřed vazby navazovaly bez sebemenšího bílého okraje. V editoru jsou vodící lišty, které sice přitáhnou fotku na správné místo, ale ne úplně do kraje v tomhle případě, fotku na fotku, což se projevilo až v náhledu. Tam už bylo jasně patrné, že mezi obrázky je malinká mezera a to samé při naskládání více fotek vedle sebe na jednu stránku. Vždy se jde ale vrátit z náhledu do editoru rychlou cestou zpět, takže nebyl výraznější problém vše opravit. Tyhle miniaturní mouchy se dají celkem snadno odpustit.



Barevné podání mi na deskách přijde malinko jiné, než je skutečnost, ale je to tak nepatrný rozdíl, že bych si ho skoro nevšimla. Uvnitř knihy je vše tak, jak má být a kvalita tisku je opravdu perfektní. Ať už je to gramáž, barvy, kvalita desek, absolutně žádný reklamní nápis nebo zmíněné barevné podání,  Saal Digital si opravdu na nic nehraje a slíbená kvalita odpovídá realitě.


Z pozice fotografa můžu s naprostým klidem a čistým svědomím fotoknihu vytvořenou v Saal Digital vřele doporučit.

A co vy? Máte nějakou zkušenost s vytvářením fotoknih? Necháváte si je dělat pravidelně? Podělte se se mnou o své zkušenosti v komentářích :-).



Jak jsme naháněli jaro a pozdně jarní soutěž

Vždycky jsem milovala jaro a nejvíc květen. Odhazujeme svršky, je nám lehčeji. Jarní deprese už je většinou ta tam (tedy pokud na ni trpíte jako já) a co víc, meze začínají být teplejší a dá se už leckde a lecos fotit. Né že by to snad ostatní předešlé měsíce nešlo, šlo. Květen je ale ve znamení lásky, zrození něčeho nového...plný vůní a barev. A tak jsem ukecala svého skvělého může, aby se mnou  a mým pidimužem zajel na moje oblíbené místo, udělat pár fotek do rodinného alba s rozkvetlými jabloněmi.

Všude to pučelo, tak jsem jedné květnové slunné neděle vyrazili (a že těch nedělí, kdy by se dalo fotit a měli jsme oba čas, moc nebylo). Hasíme si to cestou necestou k jabloním, pořád to ještě všude pučí, ale na onom místě ani lísteček. Říkáme si, že je to moje místečko trochu výš, že to za týden vypukne. Jsem šťastná, že můj velký muž neprotestuje a señor (můj malý můž, který sice protestovat umí také, se naštěstí tváří, že je mu to fuk.

Další týden vyrážíme od babi a dědy přímo na místečko a už z dálky je mi jasné, že to moje místečko bude ale sakra vysoko. Všude to pučí o sto šest, ale tady prostě nic. Naštěstí jeden strom se nade mnou smiloval a tak krásně kvetl, že jsem ukojila svou potřebu vyfotit señora v květnu mezi květy.




Ze začátku se señor tvářil, že bude ideální model. Na svých 21 měsíců nadšeně plnil i moje povely typu "pojď za mnou, blíž ke stromu, víc pod větve, koukej na mě, koukej na tátu". To jen aby mě nechal se nad ním rozplývat. Pak totiž začalo to klasické rodeo a nahánění, kdy lítam okolo dětí tak zběsile, že se pak do večera nemůžu hýbat, pot stříká na všechny strany a ze závěrky se kouří...ale stejně to vždycky za tu dřinu stojí.


A teď něco navrch. Jak jste si v květnu užívali focení vy? Máte rádi jaro a rozkvetlé stromy? Pište, komentujte, sdílejte a na jednoho z Vás čeká sleva na focení ve formě slevového poukazu. Nezapomeňte na sebe uvést mail, na kterém budete k zastižení v případě výhry. Výherce se señorem vybereme v neděli 5.6. na "mezinárodní den ptačího zpěvu".

PŘIDEJTE SE NA FACEBOOKU

mail

Jméno:
Email:
Web:
Text:
Přesměrování...