... a s radostí si ji vychutnám několikrát denně. U milé Matyldy & Huga na blogu, jsem vyhrála balíček zajímávých kafíček od Drip It. Když jsem ho přebírala od pošťáka, byla jsem hrozně natěšená, jak to vlastně celé funguje. A funguje to báječně.

Zkoušeli jste někdy vytvořit fotoknihu? Já ano, několikrát, na různých místech a nikdy se mi to moc nelíbilo. Na kvalitu tištěných fotografií jsem pes a neřekla bych, že jsou to vysoké nároky. Ale za ty roky, co nechávám fotky tisknout, už mám celkem přehled o tom, co by měla fotka splňovat, aby byla podle mých představ.

Před časem jsem dostala možnost si vyzkoušet vytvoření fotoknihy pro fotografy v rámci akce společnosti Saal Digital. Přesto, že vytváření knihy má ještě své mouchy, je to jedna z kvalitnějších fotoknih, kterou jsem dostala do ruky.


Celá vazba je opravdu povedená. Vybrala jsem si tvrdé lesklé desky a celou knihu v lesku. Jako velké plus beru, že můžete mít knihu absolutně bez reklamy, i té nejmenší, a za tohle jsem moc vděčná, protože to na trhu s fotoknihami vážně chybělo. Vybrala jsem pro vytvoření knihy pár našich rodinných fotografií a knihou už listovala celá rodina. Stránky i tak zůstavají neohmatané a neponičené, vazba celá a nepopraskaná.

Vždycky jsem milovala jaro a nejvíc květen. Odhazujeme svršky, je nám lehčeji. Jarní deprese už je většinou ta tam (tedy pokud na ni trpíte jako já) a co víc, meze začínají být teplejší a dá se už leckde a lecos fotit. Né že by to snad ostatní předešlé měsíce nešlo, šlo. Květen je ale ve znamení lásky, zrození něčeho nového...plný vůní a barev. A tak jsem ukecala svého skvělého může, aby se mnou  a mým pidimužem zajel na moje oblíbené místo, udělat pár fotek do rodinného alba s rozkvetlými jabloněmi.

Všude to pučelo, tak jsem jedné květnové slunné neděle vyrazili (a že těch nedělí, kdy by se dalo fotit a měli jsme oba čas, moc nebylo). Hasíme si to cestou necestou k jabloním, pořád to ještě všude pučí, ale na onom místě ani lísteček. Říkáme si, že je to moje místečko trochu výš, že to za týden vypukne. Jsem šťastná, že můj velký muž neprotestuje a señor (můj malý můž, který sice protestovat umí také, se naštěstí tváří, že je mu to fuk.

Další týden vyrážíme od babi a dědy přímo na místečko a už z dálky je mi jasné, že to moje místečko bude ale sakra vysoko. Všude to pučí o sto šest, ale tady prostě nic. Naštěstí jeden strom se nade mnou smiloval a tak krásně kvetl, že jsem ukojila svou potřebu vyfotit señora v květnu mezi květy.